1924

5. května narozen v České Třebové v rodině akademického malíře a portrétisty

1935–1943

studium na reálném gymnáziu v České Třebové, maturita 1943

1943–1945

totálně nasazen v továrně na opravy letadel v Ústí nad Orlicí

1945–1949

studium varhan na Státní hudební a dramatické konservatoři v Brně ve třídě Josefa Černockého; absolutorium 2. června 1949

1945

studium hudební vědy na Filosofické fakultě Masarykovy university – ukončil po dvou semestrech

1949

sňatek s Vlastou Vikovou (nar. 1927)

1949–1953

studium varhan na Janáčkově akademii múzických umění u Františka Michálka a Josefa Černockého; absolutorium 4. června 1953

2. pol. 40. let

zahájení koncertní činnosti; v dalších letech vystoupení v Rakousku, Německu, Itálii, Švédsku, USA, Kanadě; spolupráce s brněnským rozhlasem

1947–1979

spoluzakladatel a dlouholetý člen souboru Collegium musicum brunense; 1961 přejmenován na Čeští komorní sólisté

1950

narozen syn Vratislav

1952–1953

od 1. září 1952 učitel na hudební škole v Kuřimi

1953

narozen syn Václav

1953–1969

učitel na hudební škole ve Šlapanicích u Brna, 1964–1969 tamtéž ředitelem

od 1957

spolupracovník edice Musica Antiqua Bohemica pro vydávání památek starší české hudby; spolupráce s Jaroslavem Pohankou, po jeho úmrtí 1964 s Jiřím Sehnalem; podílel se mj. na souborném vydání díla Adama Michny z Otradovic (spolu s Jiřím Sehnalem)

1958

čestné uznání v mezinárodní varhanní soutěži v Gentu (Belgie)

1961

únor až červen externí výuka na Konzervatoři Brno

1969–1985

interní pedagog na brněnské konzervatoři: výuka varhan po Josefu Černockém (žáci: Josef Kšica, Zdeněk Plaček, Běla Trojanová, Ivo Bartoš, Petr Šandera, soukromě sestra Benedicta aj.); tamtéž zavedl hru na cembalo jako nepovinný, později obligátní předmět pro klavíristy a varhaníky (mezi žáky např. Šárka Pilátová); 1985 odchod do důchodu

1973

interní pedagog na brněnské konzervatoři: výuka varhan po Josefu Černockém (žáci: Josef Kšica, Zdeněk Plaček, Běla Trojanová, Ivo Bartoš, Petr Šandera, soukromě sestra Benedicta aj.); tamtéž zavedl hru na cembalo jako nepovinný, později obligátní předmět pro klavíristy a varhaníky (mezi žáky např. Šárka Pilátová); 1985 odchod do důchodu

1982

v Supraphonu vychází Bělského Nauka o varhanách jako učebnicový text pro studenty konzervatoří; 2. a 3. vyd. tamtéž 1984 a 1988, 4. vyd. v Editio Bärenreiter 2000

1985–2001

externí působení na JAMU: přednášky o interpretaci staré hudby, výuka obligátních varhan pro cembalisty a obligátního cembala pro varhaníky; účast na varhanních interpretačních seminářích

1987

v edici Musica Antiqua Bohemica vydává Bělský Sub olea pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky

1990

v Supraphonu vychází Bělského překlad Pokusu o návod jak hrát na příčnou flétnu Johanna Joachima Quantze

1992

JAMU vydává Bělského překlad Prvních poznámek o hraní francouzských baletů podle metody zesnulého pana de Lully Georga Muffata

1993?–2003

člen organologické komise brněnské diecéze

2000

pražské nakladatelství Klassic vydává Bělského překlad Důkladné školy na housle se čtyřmi mědirytinami a jednou tabulkou Leopolda Mozarta

2002

brněnské nakladatelství Paido vydává Bělského překlad Úvahy o správném způsobu hry na klavír: Díl první a druhý Carla Philippa Emanuela Bacha; na JAMU vychází spis Cembalo: Nástroj a jeho literatura; rukopis dokončen 1993

2003

26. dubna umírá v Brně na selhání srdce

2009

Hudební fakulta JAMU vydává Bělského učebnicový text Hudba baroka: Provozovací praxe hudby 17. a 18. století