L. Mozart: Důkladná škola na housle
MOZART, Leopold. Důkladná škola na housle se čtyřmi mědirytinami a jednou tabulkou. Praha: Klassic, 2000. Obálka překladu Vratislava Bělského.
Důkladná škola na housle (Gründliche Violinschule) je jediným literárním dílem Leopolda Mozarta (1719–1787). Poprvé vyšla v Augsburgu v roce 1756, kdy se shodou okolností narodil syn Wolfgang Amadeus. O popularitě díla svědčí skutečnost, že za autorova života vyšla ještě dvakrát, a to v letech 1769 a 1787. Mimoto byla houslová škola roku 1766 vydána holandsky a roku 1770 francouzsky. Bělského překlad, který je prvním úplným překladem díla do češtiny, vychází z třetího rozšířeného vydání v Augsburgu z roku 1787. Kniha je tradičně doplněna Slovem překladatele (s. IX–X), v němž Bělský objasňuje podstatu díla, jeho stylové a dobové zázemí.
Stylově řadí Mozartovu školu do italského okruhu. L. Mozart byl ctitelem Tartiniho a „svým dílem vytvořil [...] most mezi italským a německým houslovým uměním“ (s. IX). Těmito principy ovlivnil svého syna, který se rovněž pohyboval ve stylovém okruhu jižního Německa a severní Itálie. Z uvedené charakteristiky vyplývá důležitý závěr: principy Mozartovy houslové školy nejsou aplikovatelné na styl Johanna Sebastiana Bacha ani Georga Friedricha Händela. Opět se jedná o důkladné poučení pro interprety, že určitý hudební sloh a určitá epocha nemají jednotný charakter, nýbrž že záleží na díle toho kterého autora.
Přesto i v případě Důkladné školy na housle shledává Bělský její nadčasový význam. Jedná se například o požadavek plánovité výstavby díla nebo o četné stylové požadavky, mezi něž patří „odmítavý postoj k neustálému vibrování“ (s. IX). Oceňuje Mozartovu vzdělanost, kterou potvrzují cizojazyčné citáty (do češtiny je přeložil Petr Peňáz). Naopak polemizuje s autorovým sebevědomým tvrzením v Předmluvě, že jeho práce nemá předchůdce. Bělský uvádí, že před vydáním Mozartovy školy vyšlo nejméně sedm prací na stejné téma.
Nicméně upřesňuje, že Mozartova škola je první opravdu „důkladná“ škola hry na housle. Takto ji staví po bok Quantzovy školy flétnové a klavírní školy Carla Philippa Emanuela Bacha a dodává, že „společně [s nimi] předává potomkům téměř nevyčerpatelné bohatství znalostí o hudební praxi své doby“ (s. IX).
Důležitou součástí každé školy hry na nástroj jsou notové ukázky, případně nákresy. Bělský je neváhal pro bližší porozumění záměrům autora převzít přímo z originálu. Takto jsou do knihy vloženy držení houslí a smyčce, oddělovače kapitol, tzv. vlys i notové příklady.
Tuto tendenci doplňuje a upřesňuje Ivan Černý v Poznámce vydavatele (s. XI). Jak bylo řečeno, notové příklady jsou převzaty z originálu, tzn. nejsou převedeny do moderní notace. Je to důležité pro správné frázování i pochopení stylu skladby. Byla též zachována původní typografie s menšími obměnami: „základní řez písma se vysadil větší velikostí s volnějším prostrkáním“ (s. XI), bylo odstraněno tučné zdůraznění. Vzhledem k tomu, že se jedná o učebnici, byl brán ohled na srozumitelnost. Proto byly např. Mozartovy pokyny smyků zaměněny za dnešní symboly.
Důležitou funkci má poznámkový aparát. Čtenář v něm nalezne upozornění na chyby v původním textu i notových příkladech, překlady a vysvětlení termínů, další vysvětlivky a doplňky.
Praktický přínos Bělského překladu Mozartovy Důkladné školy na housle kladně zhodnotil Jan Trojan:
Překlad houslové školy L. Mozarta nese stejné známky zevrubné poučenosti, jako předchozí práce V. Bělského. Vlastní text je doplněn důležitými poznámkami. [...] Pro interpreta je zvlášť cenné otištění původních notových příkladů na způsob faksimile. Pro praktické použití knihy slouží vazba pomocí rychlovazače, jež umožní hráči dát knihu na notový pult a snadno ji otevřít na kterékoliv stránce. (TROJAN, Jan. Důkladná škola na housle Leopolda Mozarta. Opus musicum, 2000, roč. 32, č. 4, s. 68)