Editorem Zelenkových děl se Bělský stal koncem 60. let a do roku 1990 vydal či spoluvydal pět svazků jeho skladeb. Vždy šlo o partitury. Nejprve roku 1969 vydal Zelenkovo zhudebnění lamentací proroka Jeremiáše (Lamentationes Jeremiae Prophetae) z cyklu Zelenkových šesti lamentací pro Svatý týden ZWV 53. Poté Bělský v roce 1971 vydal v rámci svazku nazvaného Psalmi et Magnificat soubor čtyř Zelenkových žalmů: De profundis ZWV 97, Confitebor ZWV 72, Beatus vir ZWV 75 a In exitu Israel ZWV 83. K nim přidal Zelenkovo Magnificat ZWV 108. Oba svazky vyšly ve vydavatelství Supraphon v rámci ediční řady Musica Antiqua Bohemica.

Roku 1987 následovalo vydání již zmíněné hudby ke školské hře Sub olea pacis et palma virtutis, a to ve stejném vydavatelství a ediční řadě.

Spolu s pražským muzikologem Jaroslavem Smolkou vydal Bělský roku 1990 další soubor Zelenkových žalmů, tentokrát v rámci edice Thesaurus Musicae Bohemicae ve vydavatelství Supraphon. Jaroslav Smolka byl editorem žalmu Chvalte Boha silného ZWV 165, jediné dosud známé Zelenkovy skladby na český text. Dalších pět žalmů na latinské texty editoval Bělský: Credidi ZWV 85, De profundis ZWV 96, In convertendo ZWV 91, Laudate Dominum ZWV 87 a Da pacem Domine ZWV 167. Posledním Zelenkovým dílem, které Bělský editoval, bylo roku 1997 vydané Requiem d moll ZWV 48, rovněž v ediční řadě Musica Antiqua Bohemica.

Bělský se tím zařadil mezi přední české i zahraniční propagátory, editory a interprety Zelenkových děl.

Program československé premiéry Zelenkova Requiem d moll 4. dubna 1989 v Pardubicích s průvodním slovem Vratislava Bělského. Archiv Věry Mikuláškové (z pozůstalosti Vratislava Bělského).